User manual

9
Vhodné objekty pro pozorování
V následující části uvádíme několik velmi zajímavých nebeských těles a hvězdokup, k nimž vám povíme
něco více. Na příslušných obrázcích uvedených na konci tohoto návodu si můžete prohlédnout, jak za dobré
viditelnosti uvidíte některé objekty pomocí tohoto teleskopu a přiložených okulárů:
Měsíc
Měsíc je jedinou přirozenou družicí Země. (Obr. 13)
Průměr: 3 476 km
Vzdálenost: cca 384 401 km
Měsíc byl lidem znám už v pravěkých dobách.
Po Slunci je to druhý nejjasnější objekt na obloze. Protože Měsíc obíhá Zemi jednou za měsíc, neustále
se mění úhel mezi Zemí, Měsícem a Sluncem, což můžeme pozorovat ve formě opakujících se fází Měsíce.
Čas mezi dvěma následujícími fázemi novu činí asi 29,5 dní (709 hodin).
Mlhovina v Orionu (Messier 42, M 42)
M 42 v souhvězdí Orionu (obr. 14)
Rektascenze: 05:32,9 (hodiny:minuty)
Deklinace: –05:25 (stupně:minuty)
Vzdálenost: 1 500 světelných let
Se svou vzdáleností asi 1 500 světelných let je mlhovina v Orionu (Messier 42, M 42) nejjasnější difúzní mlhovinou
na obloze – je viditelná pouhým okem a jedná se o vděčný objekt pozorování teleskopy všech velikostí, od těch
nejmenších přenosných dalekohledů až po velké observatoře zde na Zemi a Hubbleův teleskop.
Jedná se o hlavní součást mnohem většího oblaku tvořeného plynným vodíkem a prachem, který se rozkládá
na více než deseti stupních a zabírá více než polovinu souhvězdí Orion. Velikost tohoto obrovského oblaku
dosahuje několika set světelných let.
Prstencová oblačnost v souhvězdí Lyry (M 57)
M 57 v souhvězdí Lyry (obr. 15)
Rektascenze: 18:51,7 (hodiny:minuty)
Deklinace: +32:58 (stupně:minuty)
Vzdálenost: 2 000 světelných let
Známá prstencová oblačnost M 57 v souhvězdí Lyry je často považována za prototyp planetární mlhoviny
a náleží k nejkrásnějším objektům letní oblohy na severní polokouli. Nové výzkumy prokázaly, že se s nejvyšší
pravděpodobností jedná o prstenec (torus) tvořený jasnou, zářivou hmotou, která obklopuje centrální hvězdu
(která je viditelná pouze většími teleskopy), a nikoliv o plynovou strukturu ve tvaru koule nebo elipsy.
Pokud bychom pozorovali prstencovou oblačnost z boční roviny, podobala by se mlhovině Činka (M 27).
U tohoto objektu pozorujeme přesně její pól.
Mlhovina Činka v souhvězdí Lištičky (M 27)
M 27 v souhvězdí Lištičky (obr. 16)
Rektascenze: 19:59,6 (hodiny:minuty)
Deklinace: +22:43 (stupně:minuty)
Vzdálenost: 1 250 světelných let
10
Mlhovina Činka (M 27) v souhvězdí Lištičky byla první planetární mlhovinou, jež byla kdy objevena. 12. června
1764 objevil Charles Messier tuto novou a fascinující třídu objektů. Tento objekt uvidíme téměř přesně z jeho
ekvatoriální roviny. Pokud bychom mlhovinu Činka pozorovali z pólu, pravděpodobně by měla tvar prstence
a podobala by se tvaru, který známe z mlhoviny M 57. Tento objekt lze velmi dobře pozorovat už za ne zcela
dobrých podmínek a při malém zvětšení.
Malý slovníček teleskopů
Co vlastně znamená…
Barlowova čočka
Pomocí Barlowovy čočky, která je pojmenovaná po svém vynálezci Peteru Barlowovi (britský matematik
a fyzik, 1776–1862), lze zvyšovat ohniskovou vzdálenost dalekohledu. V závislosti na konkrétním typu čočky
lze dosáhnout zdvojnásobení nebo dokonce ztrojnásobení ohniskové vzdálenosti. Tím lze samozřejmě také
zvýšit zvětšení. Viz také heslo „Okulár“.
Ohnisková vzdálenost
Všechny předměty, které opticky zvětšují objekt (čočky), mají určitou ohniskovou vzdálenost.
Tím se rozumí vzdálenost, kterou urazí světlo od čočky až k ohnisku. Ohnisko se také označuje jako fokus.
V ohnisku je obraz ostrý. U teleskopu dochází ke kombinování ohniskových vzdáleností dalekohledu a okuláru.
Čočka
Čočka odvádí dopadající světlo tak, aby po určité vzdálenosti (ohniskové vzdálenosti) vytvořilo
v ohnisku ostrý obraz.